Počasí nás vyzkoušelo hned po ránu, když se krátce před odjezdem přihnala bouřka s vydatným deštěm. Mnozí z nás váhali, ale předpověď z radaru slibovala zlepšení a další bouřku s deštěm oznamovala až na odpolední čas, proto jsme se nevzdali. Sešli jsme se v Osečné na autobusové zastávce v počtu 20ti účastníků a vyrazili na pěší túru Školní ulicí směrem k „závoře“. Příroda, po dešti svěží a voňavá, nás odměnila svojí čistou májovou krásou ve všech odstínech zeleně sluníčkem pozlacených.
Naším prvním cílem byla zaniklá ves Holičky, nacházející se v bývalém vojenském prostoru. Zde jsme se zastavili na místě zničeného hřbitova a kaple a pokračovali směrem do vsi, kde jsme si pověděli o místech, kde stávala hospoda a škola a prohlédli si historickou kovárnu ve skalním masívu. Skalní sklepy, které lemují východní stranu vsi, nám napověděly, kde všude stávaly domy a hospodářství. Orientovali jsme se také částečně dle historických fotografií i na základě utkvělých vzpomínek z vyprávění našich předků, kteří zde a v blízkém okolí žili.
Z Holiček jsme pokračovali cestou směrem na rovněž zaniklou ves Černou Novinu, při malém zastavení na cestě jsme posvačili a pokračovali k nedávno opravené lesní studánce, která v minulosti poskytovala vodu místním obyvatelům, ostatně zdejší kraj byl celkově chudý na vodu.
Došli jsme na rozcestí, odkud jsme odbočili doprava na Krásnou vyhlídku a šli stále lesními pěšinami, místy silně písčitými, mezi porostem borůvek a brusinek. Krásná vyhlídka, na kterou jsme dorazili, nám dovolila okouzlit se překrásným, širokým výhledem do kraje se všemi vrchy a vodními plochami.
Odtud jsme sešli do Podvrší, místní části Osečné, z cyklostezky jsme odbočili do Lázní Kunratic a po zastavení se v lázeňské restauraci jsme se rozešli. Odpoledne se opět vydatně rozpršelo, také zabouřilo, v tom jsme museli dát radaru za pravdu, ale radost z našeho putování již nemohla být pokažena.
Motto: Společný výlet = příležitost nejen ke zdravému pohybu, ale také k vzájemné komunikaci.
Napsala E. Laurynová
